Snad ještě žádné Cyklotoulky nebyly tak propojené s vodou jako ty dnešní. Po cestě budeme míjet řeky, zatopené pískovny a hlavně desítky nádherných, malých i obrovských, divokých i až nehezky zkultivovaných, opečovávaných i na první pohled opuštěných - rybníků. Když se vás někdo, někdy zeptá, kam vyrazit za krásami jihočeských rybníků, odpověď je jasná. Pošlete ho do Veselí nad Lužnicí.
Sahara v jižních Čechách
Město, kousek od Třeboně či Českých Budějovic, kde žije cca 6000 obyvatel, by se vlastně mělo jmenovat Veselí nad Lužnicí a Nežárkou, protože obě dvě řeky městem protékají, ale asi by to bylo moc dlouhé, nebo tu z nějakého důvodu Lužnici nadržují, nevím. Každopádně vím, že po prohlídce náměstí a načerpání informací v místním infocentru, právě tady začneme dnešní výlet. Z náměstí se vydejte k Nežárce, po jejím přejetí, nepokračujte k Lužnici, ale vydejte se proti proudu Nežárky po červené turistické značce a asi po dvou kilometrech dojedete k nádherným, po koupání přímo volajících, zatopeným pískovnám. Písčité pláže a třpytící se vodní hladina pěti samostatných jezer vzniklých po těžbě štěrkopísku může snadno navodit atmosféru dovolené u moře. Je tu prostor pro odpočinek, koupání, sportovní vyžití i celkem bohatý kulturní program, pomyslnou korunku pískovnám nasazuje jihočeská malebnost a převážně borovicové okolní lesy. Ale kvůli koupání tu dnes nejsme, takže pokračujeme. Kousek od jezer vzniklých zatopením pískoven leží další, s pískem spojená zajímavost: Písečný přesyp u Vlkova, což je unikátní přírodní rezervace jižních Čech. Jedná se o vátý písek s dunami a výskytem vzácných pískomilných rostlin. Někdo tomu říká česká Sahara, ale pravda je poněkud prostší, duny nemají rozlohu ani hektar a nejsou ani moc vysoké, ale za návštěvu (zvlášť když je to skoro po trase) nic nedáte, tak proč ne. Po prohlídce české mutace africké pouště pokračujte stále po červené turistické značce, protože jen ona vás zavede do opravdového rybníkářského království.
Jakub Krčín by koukal…
Nadějská rybniční soustava patří mezi nejvzácnější přírodní rezervace Třeboňska. Základ soustavy, kterou založil Jakub Krčín v letech 1577–1579 a již tvoří rybníky Naděje, Skutek, Víra, Láska a Dobrá vůle, byla dokončena až v poslední čtvrtině 19. století. Pak k ní přibylo ještě pár dalších rybníčků. A že to trvalo tak dlouho? Není divu, dílo je to opravdu velkolepé, rybníky jsou od sebe odděleny často pouze hrázemi, které drží pohromadě několikasetleté duby, na hladině odpočívají stovky nejrůznějších vodních ptáků a bohatý život pod hladinou si můžeme jen domýšlet podle nikdy nekončícího šplouchání, kvákání, kuňkání a bublání. Neumím si představit, jak probíhá výlov takových gigantů, ale určitě to musí být zážitek. Ale ať je to jakkoliv, my tu dnes nejsme ani kvůli koupání, ani kvůli rybaření, ale kvůli cyklistice, takže pokračujte po červené turistické až po její zkřížení s cyklotrasou 1170, dál už jeďte po cyklotrase přes Novosedly nad Nežárkou k zámku Jemčina. Tady začíná trošku odlišná podoba CHKO Třeboňsko.
Guláš na švestkách
Lesy, malé kopečky a krásné lesní cesty značené dřevěnými cedulkami s podivnými jmény, které v pravidelných intervalech kříží páteřní trasu 1170, to je druhá tvář Veselska. Vy zahněte doleva v místě křížení s trasou Výdýmačská, protože ta vás dovede za jedinečným kulinářským zážitkem. Asi po dvou kilometrech od odbočky narazíte zleva na romantickou a hezky udržovanou lesní kapličku a zprava se objeví na první pohled nenápadné stavení, označené cedulí Penzion Pecák. Nenechte se ovšem zmást, lepší guláš jinde nepořídíte. Na jídelním lístku byly v den mé návštěvy jen tři hotovky: Guláš, Jelení Guláš a Guláš na švestkách. Objednal jsem si samozřejmě Guláš na švestkách, neboť jsem o takové potravině v životě neslyšel, bohužel jsem nebyl ten den první, takže už nebyl. Byla mi doporučena jelení verze, vyzkoušel jsem a rozhodně nelitoval. Upřímně musím přiznat, že lepší zvěřinový guláš jsem ještě nejedl. Na čepu tu mají navíc celkem dobrý Prazdroj, což je v jižních Čechách spíše vzácnost a jako dezert měli domácí jablečný závin. Shrnuto a podtrženo, už jen kvůli obědu se dnešní výlet rozhodně vydařil.
Byť už nedýchají, stále jsou ozdobou
Po bohatém a chutném obědě pokračujte tentokrát po turistické žluté směrem na Karštejn, nezaměňovat s Karlštejnem, neboť podoba je pouze ve jméně, jihočeský Karštejn tvoří rybářská bašta a starý mlýn a hlavně stojí mimo turisty vyhledávané destinace, takže je tu božský klid. Určitě větší než na jeho středočeském skorojmenovci. Cestou potkáte možná dvě desítky stromů s označením Památný strom. Jejich kmeny mají obvod určitě přes šest metrů a stojí tu nepochybně už pár století. V některých kmenech jsou dutiny, kam by se mohlo pohodlně schovat několik dospělých cyklistů (bez kol) a některé už asi nepatří mezi živé, ale i poté, co to mají už ,,za sebou´´, jsou stále ozdobou zdejší krajiny. Stoleté stromy, obrovské a nádherné rybníky, klidné a příjemné lesy a téměř žádné kopce – tak vypadá okolí Veselí nad Lužnicí. Takže rybníkům, stoletým gigantům a cyklistice zdar.
Proč se vydat zrovna sem?
Lužnice pramení na rakouské straně Novohradských hor, na západním svahu hory Eichelberg v nadmořské výšce 970 m. Je to pravobřežní přítok Vltavy a je dlouhá 208 km, přičemž odvodňuje území o rozloze 4234,65 km. Reguluje množství vody mnoha rybníků ve svém povodí, například Rožmberku, protéká Novohradskými horami, Třeboňskou pánví a Středočeskou pahorkatinou.
Česká Sahara leží mezi Veselím nad Lužnicí a Vlkovem a představuje vůbec největší pouštní ostrůvek v Česku. Přibližně jeden hektar pouště se zvláštní faunou i florou vznikl pravděpodobně v pozdní době ledové navátím zrn z náplavů Lužnice a Nežárky. Kolem okolních jezer i samotného písečného přesypu vás provede naučná stezka Veselské pískovny.
CHKO Třeboňsko je příklad krajiny výrazně pozměněné člověkem, která má přesto významnou přírodní hodnotu. Dokazuje to i fakt, že již v roce 1978 bylo celé území vyhlášeno biosférickou rezervací. Třeboňsko je také ptačí oblastí a významným ptačím územím a zachovala se zde i mimořádně cenná vegetace. Vizitkou CHKO je důmyslná síť umělých stok a velké množství rybníků, díky kterým je Třeboňsko považováno za centrum českého rybníkářství.
Jakub Krčín, na stopy jeho díla budete narážet po celý výlet. Pocházel z chudého zemanského rodu a roku 1561 vstoupil do služeb Rožmberků, kde se i proslavil. Jeho prvním velkým úspěchem bylo vítězství v soutěži na stavbu akvaduktu na Pražský hrad, jehož zbytky jsou na Pražském hradě vidět dodnes. Nejvíce se ovšem zasloužil o rozvoj českého rybníkářství. Dodnes není známo přesné datum jeho skonu a ani místo, kde je pohřben. Podle místních lidových pověstí tak doplatil na své spolky s ďáblem, které prý během života udržoval.
Rožmberk je největší rybník v České republice a za předpokladu určité definice rybníku i na celém světě. Nachází se asi 20 kilometrů od Veselí nad Lužnicí. Délka hráze je 2430 m, šířka u paty 55 m, v koruně 13,5 m a výška 11,5 m. Rozloha vodní plochy činí 489 ha. Maximální hloubka dosahuje 10 m. Rožmberk je tak veliký, že je možné pozorovat na něm zakřivení zeměkoule. Výlov je jednou za dva roky a úlovek je asi 150 tun ryb.