Dnešní Cyklotoulky nás zavedou vysoko na sever, až na samotnou hranici s Německem. Do kraje, který je tak trochu bohem zapomenutý a zatím spíše neobjevený, ale o to zajímavější je právě pro turisty. Jsou tu věci, které už jinde nepotkáte. Nevěříte? Tak hurá na Moldavu.
Dvě části, dva příběhy
Samotné městečko je rozdělené na dvě části. Horní část Moldavy je na první pohled taková ta oficiální, bližší nedávné historii, sídlí zde obecní úřad, knihovna Adolfa Branalda a překvapivě dobře připravené Infocentrum. Dobu ne tak vzdálenou připomíná celkem nevzhledný hraniční přechod do Německa pro automobily, cyklisty i pěší. Kousek od něho stojí železniční nádraží, čerpací stanice, vietnamská tržnice a několik restauračních a ubytovacích zařízení. Naproti tomu Dolní Moldava je spíš ta původní, dnes sice částečně opuštěná, ale i nově se probouzející osada roztroušená okolo zavřených dolů, kostela a plně funkční hospody, tedy znamení, že život toto místo neopustil, naopak vrací se zpátky do normálu. S trochou nadsázky se dá říct, že nahoře se úřaduje a dole se žije.
Nekonečné pastviny a nekonečný klid
A možná právě snaha propojit obě místa, přiměla místní k vybudování Sklářské stezky, začínající u zdejšího Infocentra, které vás na cestu vybaví potřebným plánkem, mapou a několika užitečnými radami. Ty si určitě vyslechněte, budou se hodit. Stezka je značená svérázným místním označením, takovou ozdobenou sklenicí, které se bohužel občas někde ztratí a s ním i vy. Ale nevadí, nechte se pohltit místní atmosférou a zjistíte, že se vlastně nic neděje. První zastávkou je replika středověké sklářské pece, vlastně jen její zbytky. Koneckonců jsou to vlastně sklářské hutě, které daly celé stezce název a které budete po cestě potkávat (když nezabloudíte). Kousek od první hutě dojedete na horizont a tady konečně začíná to, kvůli čemu se návštěva Moldavy rozhodně vyplatí. Nekonečné pastviny, překrásné výhledy, ale hlavně klid, ticho a pohoda. Jediné známky civilizace jsou v dálce se točící saské větrné elektrárny a v Čechách se pasoucí stáda skotu, jinak nic…Pro člověka, který hledá samotu a klid není lepší destinace.
Nové Město
Až se pokocháte zdejšími výhledy sjeďte do Dolní Moldavy a pokračujte po žluté turistické značce ,,vyjetou cestičkou směrem ke skupince stromů‘‘ – tak zní doslovná rada na posledním ukazateli ve vsi. Pastviny jsou zkrátka příliš rozměrné a turistické značky není kam umístit. Možná narazíte na osadu Kapsa, kde si můžete dopřát občerstvení. A když ne, tak určitě dojedete na asfaltku, kde se dejte doleva a dříve či později dorazíte do Nového Města. Byť je úředně vlastně také součástí Moldavy, má úplně jiný charakter. Je to typické rekreační městečko, plné hezkých chalup a chat, penzionů i hospůdek a jednoho celkem slušně vybaveného hotelu. Projeďte osadou a pokračujte směrem k nádraží, které stojí na trati Most – Moldava, objevující krásy Krušných hor. Tato informace stojí za vyzdvihnutí, Krušnohorská železnice je totiž oficiálně vyhlášena za kulturní památku ČR a při vědomí této skutečnosti jsou vlaky o víkendech připravené na návštěvu turistů a posílené o místa na přepravu kol. Z nádraží pokračujte až k potůčku zvaném Divoká Bystřice, jeho údolí vám ukáže zase jinou tvář Moldavy – zalesněnou a divokou. Do cíle vám zbývá pár kilometrů, tak šťastnou cestu. A ještě jedna informace, je podzim – ideální období pro návštěvu Krušných hor, ale kdybyste to náhodou nestihli, zastavte se klidně v zimě. Sklářská stezka je totiž při dostatku sněhu upravována pro běžky a to je teprve klídek…