Cyklosezóna klepe na dveře a v nižších polohách už si nikdo zimu ani moc nepamatuje. Ovšem Ti, co milují sníh a bílé stopy, moc dobře vědí, že v naší republice je pořád ještě několik míst, kde se lze běžeckému lyžování oddávat do sytosti. Obout běžky můžete stále ještě v Krkonoších, Jirezkách, Orlických horách, Jeseníkách, Beskydech, Krušných horách a samozřejmě také na Šumavě. A právě ze Šumavy je náš tip. Když běžky, brzké jaro a Šumava, tak samozřejmě Modrava. Psát o Modravě, jako o místu pro běžkaře snad nejvhodnějším díky svým rozlehlým pláním, pozvolným stoupáním do okolních kopců a její odlehlosti, je asi trochu klišé. Jenže co naplat, je to zkrátka tak. Navíc je zde sezóna ze všech šumavských zimních center snad nejdelší. Z Modravy na Březník se možná svezete ještě o Velikonocích, ač v Srní už po sněhu není dávno ani stopy.
Pozor! Nazujte běžky, čeká Vás krásných 30 km.
Ze samotné Modravy je možností několik, ale klasikou zůstává Šumavská magistrála ve směru Modrava - Filipova Huť – Horská Kvilda – Kvilda – Prameny Vltavy – Černá hora – Modrava. No, je pravda, že sněhu každý den rapidně ubývá, a tak trasa zejména mezi Filipovou Hutí a Horskou Kvildou bude spíše pro otrlé výletníky, které z míry nevyvede ani několikeré vyzutí a nazutí lyží, ani úseky, které bude nutno absolvovat po svých. O strojově upravené trase už v tomto čase samozřejmě nemůže být řeč. Ale ujet se to dá. A pokud byste se tomuto úseku chtěli vyhnout, zamiřte z „Filipky“ rovnou na Kvildu. V tomto případě se ovšem zase připravíte o skvělou běžkařskou dálnici Horská Kvilda – Kvilda. A teď, babo raď, kam?! Filipova Huť, Horská Kvilda a Kvilda mají jeden společný jmenovatel, a tím jsou právě ony rozlehlé pláně a nezaměnitelná atmosféra větrné hůrky, jež tyto horské vesničky obklopuje. Až je projedete, rázem poznáte, proč je Šumava tak jiná a svébytná. Ale zpět do Kvildy. Zde doporučujeme udělat si zastávku a občerstvit se. Jednak už dále na trase žádná možnost není, ale hlavně proto, že místní pekárna a pivovar jsou vyhlášené široko daleko. „Kdo nebyl v pekárně, nebyl na Šumavě“ není reklamní slogan, ale rétorika většiny hostů.
Šumavská bolest
Nadále opusťte osídlení a vydejte se do kopců za pravou šumavskou divočinou. Připravte se ovšem na nejdříve pozvolnou, ale po čase razantní proměnu šumavské přírody. V neprostupných lesích se začne objevovat současná bolest Šumavy. K torzům stromů, tyčících se seschle a bez větví k nebi, není třeba cokoli dodávat. Nechte však tato místa na sebe působit. Než dojedete k dalšímu bodu trasy, bude dost času popřemýšlet o vztahu „lidská činnost – příroda“. Další zastávka je o dost veselejší, ač suché stromy nezmizí. Jedná se o malý dřevěný pomníček nad studánkou pokrytou sněhem. Zavřete oči a z dálky to možná uslyšíte. Ty první tóny známé symfonické básně Bedřicha Smetany. Ano, jste u pramenů Vltavy. Není lehké si zde představit, že z tohoto pramínku se stane ona majestátní řeka protékající Prahou.
Vzhůru na vrchol
Dosáhnout vrcholu trasy je na čase. Ještě si tedy trošku zastoupáte, ke konci už tedy opravdu dost, ale to, co Vás čeká, stojí za to. Černou horu a její výhledy ocení i opravdoví labužníci. A dále? No jasně, the best of celého výletu, zasloužené klesání. U Ptačí nádrže jsou dvě možnosti, zvolte tu delší a nebudete litovat. Lehounkým stoupáním se dostanete na trasu Březník – Modrava. Romantická zákoutí Modravského potoka Vás pak doprovodí až do Modravy ani nebudete vědět jak. Tak co Vy na to? Už obouváte běžky?