Pokud vyslovíme Severní Plzeňsko, pak mnohé pouze napadne, že to bude oblast někde na severu od Plzně. Pravda, není to turisticky příliš známá oblast, najdete zde však mnoho skvostů s krásnou a různorodou krajinou. Místa jako např. Rabštejn nad Střelou, barokní klenoty Mariánská Týnice, Manětín a Plasy, žihelské viklany, řeky Střela a Berounka najdete v průvodcích. A najdete v nich ještě mnohem víc. My se dnes ale trochu odchýlíme od tradičních turistických tipů a vydáme se po zcela odlišných stopách. Budou to stopy těžební, ať už historické nebo současně průmyslové. I ty však patří do dnešní krajiny. Ty historické ji obvykle ozvlášťňují, ty soudobé proměňují, přetvářejí a někdy též hyzdí. Místy nás asi i udíví, jak daleko může zajít člověk se svým nenechavým soustavným snažením.
Mají Santini, Metternich a Národní technické muzeum společný jmenovatel?
Výlet započneme v Plasích, historickém městečku na březích řeky Střely, jemuž dominuje cisterciácký klášter, jenž mimo jiné zveleboval věhlasný Santini a po nějakou dobu vlastnil rakousko - uherský kancléř Metternich. V současné době láká též Centrem stavitelského dědictví, což je detašovaná expozice Národního technického muzea. Součástí jsou velmi zdařile obnovené budovy bývalého pivovaru, sladovny a dalších hospodářských budov patřících kdysi ke klášternímu konventu. Těmito místy prochází Naučná stezka Ludvíka Očenáška, místního rodáka a věhlasného vynálezce. Ta nás zavede k první zastávce s naším tématem, vesničce Lomany a Muzeu těžby borové smoly. Toto místo nás pohladí. Ukáže nám, jak lopotně získávali naši předci na první pohled obyčejnou a přesto tolik důležitou surovinu. Využití v pivovarnictví při utěsňování sudů je nasnadě, ovšem napadlo by vás, že se používala i jako přísada do střelného prachu?
Jako v mraveništi
Nadále budeme pokračovat po Naučné stezce až do křížení s červenou turistickou značkou, kde se vydáme vpravo a přes Senný dolík až do míst, kde stezka téměř tečuje silnici vedoucí mezi Kaznějovem a Mrtníkem. Určitě přejeďte na silnici, držte stejný směr a po chvíli to již spatříte. Rozsáhlé bílé panorama obřího kaolinového lomu. Připravte se, rozloha je dechberoucí, ve střední Evropě větší nenajdeme. Nemůžeme napsat, že vám toto místo učaruje, ale že vás ohromí, to si troufneme. Aby ne, těžba se tady započala již v roce 1903. Ač zde není bufet, ani hospoda, možná uděláte pauzu a budete pozorovat vzdálené hemžení bagrů a tater. I naše další cesta bude sledovat stopy kaolinové těžby. V místech, kde se silnice stáčí vpravo dolů, uvidíme po levé straně lesní cestu směrem na Horní Břízu. Vydáme se po ní. Nic tak velkolepého už nás nečeká. Ale přesto je zde zřejmé, že v těchto oblastech dostává příroda na frak. Hluk, prach, vykácená místa, nově zbudované lesní cesty, místa ať už vyhloubená, nebo zasypaná. Jako v mraveništi. Budeme držet rovný směr, U Mezníků překřížíme zelenou turisticou značku a po chvíli dorazíme na betonovou spojnici mezi lomy v Kaznějově a Horní Bříze, po které se občas prožene tatra naložená surovinou. Do Horní Břízy už je to jen kousek. Horní Bříza, městečko, které můžeme po právu nazvat průmyslovým. Ve světě proslulo díky své keramické výrobě, jež zde nadále přetrvává, ač doby svého největšího rozmachu má už asi za sebou. I podle místní zástavby je snadné rozpoznat, kdyže ty doby asi byly. Meziválečná průmyslová architektura se vám zřejmě zalíbí. Rozhodně je pohlednější než ta současná. Až někdy budete shánět dlažbu či obklad, na značku RAKO jistě narazíte.
Na počátku byla H2SO4
Zelená turistická značka nás zavede k další těžební kuriozitě. Je jí Hromnické jezírko. Ale nepředbíhejme. Po cestě totiž budeme míjet nedávno zrekonstruovaný zámecký statek Býkov, postavený v barokním slohu. Místo, které rozhodně stojí alespoň za malou zastávku. Leží si tak pohodlně v okolních lukách a dává nám ochutnat romantickou krajinu nad řekou Berounkou. K Hromnickému jezírku se vám možná ani nebude chtít, ale vězte, budete překvapeni, jakým kouzlem na Vás dýchne. Je k neuvěření, že v těchto místech byly dříve počátky něčeho takového, jako je kyselina sírová. Těžila se zde vitriolová břidlice, která se následně zpracovávala na oleum, což je nebezpečná žíravina označovaná jako dýmavá kyselina sírová.
Údolí dutých hlav
Hurá! Máte to za sebou. Žádnou jinou zastávku s naší tématikou už mít nebudeme. Nadále budeme vychutnávat jen okolní krajinu nad kaňonem řeky Berounky. Projedeme Hromnicí směrem na Žichlice a před koncem vesnice narazíme na žlutou turistickou značku, levým směrem jí budeme následovat. Do Chotiné nás bude provázet Třemošenský potok. V Chotiné dáme vale turistickým cestám a využijeme pohodlí silnic III. třídy. Až budete stoupat do zatáčky směrem na Jarov, určitě vás praští do očí cedule s nápisem: „Údolí dutých hlav“. Těžko říct, zda-li je to místní název nebo nějaká recese povedeného vtipálka. Pobavte se, čeká nás táhlé stoupání až do Obory. Před Jarovem pohledem pohladíme malebnou kapličku, za níž se v dálce tyčí čistě renesanční perla – zámek Kaceřov. Bohužel, ne každá restituce byla renesancí, zvláště vezmeme-li v potaz, že zámek měl prý být přidán na seznam památek UNESCO. Za Jarovem zastavíme na Radosti. Z této rozhledny jsou za dobré viditelnosti patrné Radeč, Radyně i Šumava. Vesničky Jarov, Obora a Nebřeziny, kterými budeme projíždět na zpáteční cestě do Plas, jsou směsicí starých chaloupek, stavení a´la Vesničko má středisková a moderních domů. Takový typický český koktejl. Ale ta okolní krajina, tou se prostě budeme kochat. Možná uděláme ještě jedno malé zastavení. Mezi Oborou a Nebřezinami se nachází zdařile opravená hájovna sloužící jako restaurace a penzion s názvem Zámecká fořtovna P. Metternich. O cyklisty v dresech zde sice příliš zájmu nemají (asi protože cyklisté příliš spěchají), ale za zkoušku to stojí. Jídlo je vynikající a prostředí vysoce předčí všechno, co je v širokém dalekém okolí k mání. Vřele doporučujeme! Pokud byste dali přednost jednomu orosenému, zastavte se v cíli cesty, v Plasích v Knížecím pivovaru na jeden z jejich speciálů. Zklamáni nebudete.