Uprostřed lesů, stranou hlavních cest, na hranici čtyř krajů: Plzeňského, Karlovarského, Středočeského a Ústeckého. Vzdušnou čarou asi 30 kilometrů severně od Plzně, 40 kilometrů východně od Karlových Varů, 60 kilometrů jižně od Mostu a 80 kilometrů západně od Prahy leží Rabštejn nad Střelou.
24 kilometrů la Žihle
Náš výlet tentokrát začínáme brzy ráno na plzeňském vlakovém nádraží. Cílem našeho vlakového putování je obec Žihle, kde přesedneme na kolo a projedeme trochu neprávem opomíjený kraj plný barokních zámků, historických vesnických tvrzí a krásných lesů. A protože se nám trasa, kdy bychom z Žihle vyrazili rovnou na jih směr Plzeň zdála krátká, rozhodli jsme se ji trošku prodloužit. Záměr se ovšem od samotné realizace poněkud odchýlil. Z Žihle jsme vyrazili na sever směr Blatno, s tím, že tam to otočíme na Rabštejn a dál na jih a po cestě navštívíme místní raritu – Dědka a Bábu. Nejedná se o postavičky z pohádky, ale o dva neuvěřitelně velké kameny (12 m na šířku a 6 m na výšku), které se z neznámých příčin objevili právě ve zdejším lese. Bohužel náš orientační smysl v kombinaci se zdejším značením nám nepřál a po cca 80 minutách a 24 kilometrech jsme dojeli znovu do Žihle. Odtud jsme se tentokrát vydali po cyklotrase přímo na Rabšejn a kupodivu narazili na jeden z kamenů, asi Bábu. Po předchozích zkušenostech se značením, spolu s ujištěním, že Bába vypadá vlastně skoro stejně jako Dědek, jsme hledání druhého kamene vzdali a pokračovali dál.
Rabštejn nad Střelou
Cesta z Žihle do Rabštejna je velice příjemná, vede částečně po polních cestách, protíná louky i borové lesy. Nepříliš udržované asfaltky čtvrté třídy svoji kvalitou výrazně eliminují provoz aut, takže konečný výsledek je pro cyklistu spíše vítězstvím. Trasa je dlouhá asi deset kilometrů a poslední úsek je navíc z pořádného kopce, takže ti odvážnější mohou prověřit své tachometry a případně poopravit osobáky ve sjezdu. Ten končí přejezdem Střely přes kamenný most, patřící k nejvýznamnějším památkám v kraji. Původně gotická stavba, odpovídající sice tehdejším dopravním poměrům, dnes nestačí a na most se vejde stěží jedno auto. Ale k Rabštejnu se nepochybně hodí. K údajně nejmenšímu Českému městu prostě patří ten nejužší most. Ale tím výčet zdejších zajímavostí rozhodně nekončí. Že Rabštejn nad Střelou je opravdu krásný je docela banální tvrzení. Ale ono to tak opravdu je. Leží ve velice členitém terénu, takže je celkem fyzicky náročné se tu pohybovat, ale stojí to za to. Jen pro zajímavost, silnička spojující jeho horní konec s tím dolním je osazena značkou avizující klesání 18%. Žije tu sice jen 25 stálých obyvatel, ale je tu zámek, hrad, muzeum, židovský hřbitov, ale hlavně, množství velice vkusně opravených starých stavení, roubenek a ve své době jistě přepychových domů, většinou stojících na prudkém svahu a tím umožňujících krásný výhled do okolí.
Pusté, prázdné, ale krásné
Z Rabštejna vyrazíme po cyklotrase směrem na Manětín. Cesty jsou to opět polní nebo lesní, nevyhneme se i jednomu přejezdu říčky, ale odměnou nám je návštěva vesničky Brdo. Ta, jak je ostatně v kraji asi zvykem, leží v celkem prudkém kopci, který ji ale vůbec neubírá na malebnosti a takové staročeské lenosti. Uprostřed je náves porostlá travou, cca deset chalup obklopujících požární zbrojnici, na ní plakát Kabát Revival, kaplička a jinak ani noha. Ideální schovka před civilizací. Z Brda už je to do Manětína jen pár kilometrů. Manětín je v podstatě dodnes barokním městečkem, je tu krásný barokní zámek, barokní radnice, barokní kostel. Ve městě je možná dvacet soch a několik kašen, samozřejmě barokních. Něco krásně opravené, něco celkem zanedbané. Ale něco tu chybí. Na rozdíl od dvou výše zmíněných obcí, postrádá Manětín svého genia loci. Takže se moc nezdržujeme a vyrážíme dál po zelené směr Kaznějov. Mineme bývalou hájenku, dnes hospodu Lipí a pokračujeme po lesní cestě. Dalších zhruba deset kilometrů jsou jen borové lesy, jinak nic. Žádné stavení, rybník, vesnice – jen každé tři kilometry ukazatel, oznamující, že do Plzně je to 28 km. Trochu nuda a v hlavě navíc začíná rezonovat obava, že jsme se dnes už podruhé ztratili. Pocit, že kroužíme na orbitu 28 km od Plzně, ze kterého není úniku nakonec vystřídá radost v podobě hospody v Dolní Bělé. Dobrý Gambrinus a skvělý gothaj s cibulí nám dodají síly do posledního úseku. Z Bělé se dá jet do Plzně mnoha cestami, my zvolili tu přes Třemošnou a potom lesem podél Boleveckých rybníků. Cesty jsou tu nově upravené a hlavně bez aut.
Historie Rabštejna
Rabštejn nebyl vždy nejmenším městem v Čechách, zažil i jiné časy. První písemná zmínka o hradu Rabštejn pochází z roku 1269. Ve čtrnáctém století město spravoval královský purkrabí. Karel IV. si byl totiž vědom strategické polohy hradu a města na obchodní cestě z Prahy do Chebu a dále do Bavorska a chtěl je mít ve svém majetku. Císař zde často pobýval a městu udělil v roce 1375 právo vybírat clo na zmíněné obchodní cestě. A to bylo asi to nejlepší období. Poté už význam Rabštejna postupně klesal. Vzdálenost od centra panství i stísněný sídelní prostor bránily rozvoji průmyslu i další zástavby. Obyvatelstvo se živilo nevýnosným zemědělstvím a řemesly, mezi nimiž vyniklo zvláště tkalcovství. Vzhledem k převaze německého obyvatelstva se Rabštejn stal v roce 1938 součástí Sudet a musela odejít část místní české menšiny. Spolu s ní městečko opustily i poslední dvě židovské rodiny a zakončily tak téměř 300 let dlouhou historii rabštejnské židovské komunity. Konec války přinesl odsun německých obyvatel a Rabštejn již nebyl plně dosídlen. Malebnost města předurčila jeho postupnou přeměnu v rekreační sídlo. V posledních letech ovšem dochází k pozvolnému oživování města, které dnes obývá pouhých 25 stálých obyvatel.
Kde doplnit síly
Cestou z Žihle jsme se zastavili hned v první hospodě za cedulí Rabštejn a rozhodně jsme nelitovali. Točí tu Kozla a Žateckou dvanáctku. Zkusil jsem Žatec. Pamětníci chmelových brigád z konce osmdesátých let budou k tomuto sdělení pravděpodobně přistupovat s nedůvěrou. Já si taky nebyl úplně jistý, ale byl jsem mile překvapen. K jídlu navíc byly k dostání dvě polévky (zelňačka a gulášovka). Přímo u hospody se udily domácí klobásy a nabídku doplňovalo několik hotovek nebo tlačenka a utopenci. Návštěvník si může vybrat, jestli chce sedět uvnitř nebo venku. A navíc se tu dá objednat i ubytování. Takže Lovecký klub Hubert má od nás jednoznačné doporučení.