Dnešní Cyklotoulky budou tak trošku duchovní, podíváme se na místa, kde se o duši téměř vždy řádně starali a starají, ale i do míst, kde nebylo vůbec nic mimořádného duši vypustit či upsat ji ďáblu a nakonec navštívíme oblast, která je pro duši příjemným a přitom snadno dostupným pohlazením. Všechny tři zásadní body dnešního výletu navíc spojuje mimořádný estetický zážitek, i když pokaždé z úplně jiného soudku.
Zastavení první aneb máš li něco na duši, svěř se…
Když se řekne Příbram (letos slaví 800 let od svého vzniku), tak se většině lidí vybaví pravděpodobně hornictví, části možná Svatá Hora a nepatrné menšině snad i František Drtikol, asi nejslavnější místní rodák a jeden z nejuznávanějších světových fotografů první poloviny minulého století. Jeho stálá expozice je usídlena hned vedle hlavního náměstí, v zámečku zvaném Ernestinum. Není těžké ho najít, stojí cca 100 metrů od nejviditelnější příbramské památky, kterou je gotický, i když podle vzhledu spíše novogotický kostel sv. Jakuba Staršího pocházející ze 13. století. A protože jsou dnešní Cyklotoulky duchovní, začneme dnešní výlet právě u kostela, od kterého se vydejte do Pražské ulice a tudy k prvnímu zastavení, kterým bude navíc symbolicky poutní místo: Svatá Hora. Nebudu unavovat historií, ani současností, vše se dozvíte přímo na místě, ale jednu věc je třeba vyzdvihnout. Bazilika oplývá nejen oduševnělou atmosférou, ale navíc je i skvělou učebnicí architektury. Hravě tady pochopíte co je terasa s balustrádou, či ambity s nádhernou štukatérskou výzdobou. A protože se v Příbrami těžilo po staletí stříbro, najdete tu i nádherný, tepaný stříbrný oltář, který ve světě nemá obdoby. A ještě jedna zajímavost na závěr, klenot barokní architektury spojuje s městem (Dlouhou ulicí) asi půl kilometru dlouhé, zastřešené schodiště. Pokrok prostě nezastavíš, dnes už to mají poutníci přece jen o něco jednodušší než v minulosti…
Zastavení druhé aneb tady bych na mou duši nechtěl dělat…
Ze Svaté Hory sjeďte po červené a směřujte to na Březové Hory, kde stojí několik staveb, jež nelze přehlédnout ani si s splést s něčím jiným, i když jste je třeba ještě nikdy neviděli. Stojí tu báňský skanzen připomínající někdejší slávu místního dolování. Počtem historických objektů se řadí zdejší muzeum k těm největším v Evropě a u nás bezkonkurenčně vede. Ale to co je vidět z povrchu je jen slabým odvarem z toho, co se skrývá pod zemí. Zpřístupněny jsou desítky štol, můžete tu i sfárat, jsou tu k vidění neuvěřitelné technické záležitosti, jako třeba obrovské vodní kolo, nádherně zachované parní stroje, lana tak dlouhá a silná, že si to neumíte ani představit…. Mimochodem bylo to právě v Příbrami, kde se horníci poprvé na světě prokopali jeden kilometr pod zem. Ještě v 18. století se průměrný horník málokdy dožil třiceti pěti let. A není se co divit, pracoval 14 hodin denně, šest dnů v týdnu a ten sedmý nesměl jen tak prolenošit, ráno hajdy na mši, jinak se mohli páni zlobit a milého horníka o jeho skvělou práci rázem připravit. A med to určitě nebyl ani v padesátých letech, kdy se z těžby stříbra přešlo na uran, ale to je zase jiný příběh. Faktem zůstává, že návštěva příbramských štol a šachet i z toho nejtvrdšího tvrďáka, vymáčkne krapet pokory a o to při duchovním výletě možná jde….
Zastavení třetí aneb pohlazení po duši (i žaludku)…
Z Březových Hor pokračujte na Bohutín a Láz, kde začíná pohodlná cyklostezka, jež vás dovede k třetímu zastavení dnešního putování, kterým budou Padrťské rybníky. Až budete projíždět obcí Nepomuk, narazíte pravděpodobně na skvělý cyklobufet, zvaný Nepál. A když na něj nenarazíte, určitě se po něm ptejte, patří totiž společně s Grilem Míšov a Teslíny ke gastronomickým zpestřením Brd. Nabídka je úměrná velikosti bufetu a náročnosti zákazníků. Tím nechci říct, že by tu nechutnalo, naopak chutná tu skvěle, ale sortiment je prostě skromnější. Mají tu skvělé polévky, zapékaný hermelín, pečenou krkovici nebo obyčejné, ale na kole výborně chutnající utopence. Jedna rada na cestu: pohostinnosti bufetu využijte až na zpáteční cestě, jednak vám neuteče (ten bufet) a k Padrťským rybníkům je to z Nepálu asi deset kilometrů, což se dá vydržet. To, že jsou Padrťské rybníky krásné a že jsou dva, už ví dnes asi každý. Ale ne každý ví, že oba byly založeny v 16. století ne pro chov ryb, ale jako vodní zásobárna pro zdejší hutě. Hutě časem zanikly kvůli nedostatku práce, vesnice v okolí byly počátkem 50. let, při rozšiřování Vojenského újezdu Brdy vysídleny a následně zničeny a tak přetrvaly pouze rybníky. Dnes tu bývá i díky celkem dobrému značení turistů rozhodně víc než bývalo a možná i o trošku více než by bylo zdrávo, ale pořád jsou rybníky a jejich okolí nádherným místem, které nemá s ničím srovnání. Jsou opravdovým balzámem na duši. A ještě poslední tip: K rybníkům dojedete po značené cyklotrase, přejeďte hráz mezi rybníky, objeďte podél dopadové plochy Dolejší rybník a po asfaltce se vraťte zpět do Nepomuka, prohlédnete si tak rybníky ze všech stran a úhlů a možná budete překvapeni, kolik podob nabízejí. V Nepálu se pak dobře najezte a do Příbrami už to můžete víceméně pustit. Takže dobrou chuť a cyklistice zdar.
Proč se sem vydat?
Brdy, dnes velice populární vrchovina rozprostírající se ve středních a západních Čechách. Nejvyšším vrcholem je Tok (865 m n. m.), jenž je současně nejvyšším přirozeným vrcholem středních Čech. Ovšem nejvyšším bodem je rozhledna Praha na stejnojmenném vrcholu (862 m n. m.), která je vysoká 60 m, v současnosti je využívána jako meteoradar ČHMÚ a je bohužel nepřístupná. Název Brdy pochází od slova brdo, což znamená buď zalesněný kopec, nebo skalku ve tvaru tkalcovského hřebene.
Památník Vojna Lešetice: Autenticky dochovaný vězeňský areál, svého druhu ojedinělý ve střední Evropě. Tento původně zajatecký tábor pro německé válečné zajatce, situovaný mezi bývalými uranovými šachtami, sloužil v období 1949–1951 jako tábor nucených prací a následně do roku 1961 jako vězeňské zařízení pro politické odpůrce komunistického režimu. Expozice seznamují s perzekucí po únoru 1948, protikomunistickým odporem a přibližují dějiny uranového hornictví.
Padrťské rybníky jsou bezpochyby jednou z největších atrakcí CHKO Brdy. Zatímco Hořejší Padrťský rybník (70 ha) je celý obklopen lesy a navozuje pocit opravdové divočiny, Dolejší (40ha) zarůstá rákosím a připomíná více jihočeský rybník. Díky vojákům tu zůstala příroda víceméně netknutá a tak tu hnízdí orel mořský, volavka šedá nebo kormorán a žije tady i vydra nebo jelen evropský.
Atom Muzeum je vlastně bývalý podzemní bunkr, který byl zpřístupněn veřejnosti v nedalekém Míšově. Ukrýval pravděpodobně sovětské jaderné zbraně a v jeho útrobách vybudovali nadšenci z nadace Železná opona muzeum, které není sice přístupné celoročně, ale bližší informace lze najít na stránkách obce Míšov nebo Spálené Poříčí a návštěvu si domluvit.
Památník Antonína Dvořáka: Novorenesanční zámeček ve Vysoké u Příbrami, rozsáhlý park v jeho okolí, Rusalčino jezírko, vila Rusalka i nádherná okolní krajina jsou místa, kde nacházel inspiraci hudební skladatel Antonína Dvořáka (1841-1904) po dobu více než dvaceti let svého tvůrčího života, kdy tu žil. Zámek je veřejnosti zpřístupněn celoročně.