Můžeme se vydat na cyklotoulky krásnou, podzimně ponurou krajinou obklopenou celkem hlubokými lesy. I při říjnových nepříznivých povětrnostních podmínkách se tak cyklista snadno schová mezi stromy a unikne svému největšímu nepříteli, kterým je bezesporu vítr. Dominantou viditelnou už z dálky je rotunda na vrcholu Mědník (910 m n.m.), která připoutá pohled návštěvníka na kilometry daleko. První osada pod Mědníkem vznikla už někdy v 10. století, kdy se tu těžilo s největší pravděpodobností stříbro. První oficiálně doložené zprávy pocházejí ze století 15. a to už se osadě říkalo Měděnec. Samozřejmě podle nerostu, který se tu těžil v největší míře a přinesl nejen městu, ale celému regionu na svou dobu nebývalé bohatství. Toho si místní užívali až do třicetileté války, během které město lehlo popelem a na svou předešlou slávu už nikdy nedosáhlo.
Zaplaťpánbůh, že je to za námi
Hornictví pak na několik století z města zmizelo, několik pokusů o obnovu dolů proběhlo ve století 20., ale ani ty se neujaly. Ovšem nebylo tak docela zapomenuto, zůstala tu jedna velice zajímavá památka – štola Marie Pomocné, která byla upravena a v roce 2007 otevřena pro veřejnost. Její syrová atmosféra, vchod vyhloubený uprostřed skály a jinak totální pusto a prázdno umožní návštěvníkovi nasát nefalšovanou atmosféru té ,,nejslavnější" doby. Už jen pomyšlení na obrovskou dřinu, kterou museli místní v minulých stoletích vynaložit na vykutání jedné takové štoly, dává návštěvníkovi chuť do vlastní práce a stesk na stres a přepracovanost se mění v obdiv a úlevu, že tohle se nás už naštěstí netýká.
Na nás si sníh nepřijde
Ještě než vyjedete z Měděnce, prohlédněte si i jeho nevelké náměstíčko, které zaujme třemi pozoruhodnostmi. Tou první je samotná plocha náměstí, kterou netvoří parkoviště či dlážděný nebo vyasfaltovaný ring, ale dětské hřiště vybudované kompletně ze dřeva. Všechny prolézačky, houpačky a jiné dětské atrakce působí v kombinaci s přilehlým kostelem a pomníkem obětem války lehce bizarně, to ovšem neznamená nehezky, naopak atmosféra ,,opuštěné‘‘ obce tak dostala zcela nečekanou konotaci. Těmi dalšími zajímavostmi jsou místní domy s typickým krušnohorským hrázděním a vchodem i v prvním patře, to pro případy, kdy napadne hodně sněhu.
Klínovec – nepřehlédnutelný maják Krušných hor
Ale vzhůru do sedel, naším cílem bude Klínovec, nejvyšší hora Krušných hor (1 244 m n.m.). Je málo nejvyšších hor českých pohoří, na které se dá vyjet na kole. Klínovec je jednou z nich, cesta nahoru i dolů je příjemná, a když nepočítáme stoupání, tak i pohodlná, vedená po krásně upravených asfaltových komunikacích. Nejdříve projedeme Kovářskou, pokračujeme přes České Hamry, kde se nám Klínovec poprvé ukáže a po zbytek cesty nás už bude jako maják navigovat. Chvílemi bude sílu brát a chvílemi, čím blíže k cíli tím častěji, zase dávat. Každopádně kopec je to pořádný a jeho zdolání si zaslouží obdiv. Na jeho vrcholu stála ještě před zhruba deseti lety restaurace, hotel a rozhledna. Mnozí to jistě pamatují, bohužel původní restaurace i hotel jsou dnes v dezolátním stavu. Zajímalo by mě, v čem je háček, že na vrcholu tak krásného kopce s desítkou sjezdovek a dvěma, na české poměry supermoderními sedačkovými lanovkami, výše zmíněné zařízení nikdo neprovozuje. Všechno zachraňuje alespoň rozhledna, která je naopak krásně zrekonstruovaná, návštěvníkovi nabízí komentovaný výhled a co se nedovíte nahoře, tak si snadno zjistíte v místním malém infocentru. Ale ani občerstvení nechybí, nezoufejte. Těsně pod kopcem jsou další dvě restaurace, které váš hlad i žízeň spolehlivě zaženou.
Práce zdlouhavá, ale záslužná
Zpátky do Měděnce pojedeme tentokrát přes Horní Halži a prohlédneme si i jinou část Krušných hor, která je stále tak trochu mimo hlavní turistický zájem a je to velká škoda. Stačí jen nahlédnout na stránky www.krusne-hory.org, které provozuje Destinační agentura Krušné Hory a tipů a podnětů k jejich návštěvě tu najdete nepočítaně. Agentura se snaží podpořit udržitelný rozvoj regionu a znovuobjevit a tím i zachovat jedinečné kulturní a přírodní bohatství Krušných Hor.