Dnešní výlet spojí zdánlivě nespojitelné, k českým literárním gigantům přidá trošku Itálie, pár hradních zřícenin, jednu mimořádnou bitvu a nakonec moře. Vítejte v České Skalici.
To jsou ale paradoxy
Myslíte, že existuje společný jmenovatel pro osobnosti, jakými byli Božena Němcová a Václav Havel? Otázka je to velice sugestivní, takže odpověď je jasná – Ano, je jím Česká Skalice, městečko ležící u břehů tzn. východočeského moře a nabízející cyklistům výlet, který se přesně hodí do tohoto časového období. Tedy do období kdy děti, chtě nechtě, musí přejít z prázdninového režimu do toho méně oblíbeného - školního. A aby ten přechod nebyl tak krutý, máme pro vás tip na výlet, který je tak trošku prázdninový a na druhou stranu i poučný. A začneme přímo v České Skalici, kde se ukrývá architektonický skvost spjatý s osobou Václava Havla. Koho by v roce 1924, když ve Skalici začali se stavbou Vily Čerych, napadlo, že se příběh vily za necelých sto let spojí nerozlučně s příběhem prvního českého prezidenta. Ale to jsou asi ty paradoxy, jak by možná řekl autor snímku Odcházení, které se natáčelo právě ve Vile Čerych v České Skalici. Kulturní památka ve stylu Art Deco si zachovala harmonickou kombinaci krásné stavby s nádhernou zahradou a takovou tu neuspěchanou pohodou První republiky. Pro film ideální, pro inspiraci skvělé, přesvědčte se sami.
Ratibořice aneb kousek Itálie na východě Čech
Kousek od Vily Čerych stojí barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde byli 12. září 1837 oddání Barunka Panklová a Josef Němec. Ačkoliv stále není úplně jasné, kdy se budoucí spisovatelka narodila, je naprosto jisté, že své mládí a dětství prožila na Českoskalicku. Důkazů je tu nepočítaně, zajít můžete do Muzea Boženy Němcové, které stojí hned vedle výše zmíněného kostela, nebo do Barunčiny školy, která se nachází cca 500 metrů od muzea a kde je v roubené budově původní školy replika třídy z 19. století, tedy z doby, kdy školu navštěvovala i Barunka. Další, a podle mě tou nejhezčí možností, jak si připomenout Boženu Němcovou a především její stěžejní dílo – Babičku je projížďka Babiččiným údolím, které se táhne v délce možná deseti kilometrů podél řeky Úpy z České Skalice do Havlovic. Cesta je to pohodlná, víceméně bez automobilového provozu a navíc plná zajímavých zastávek. Tou první je hned pár kilometrů za Skalicí zámek Ratibořice. Empírový zámek připomíná spíš nádhernou vilu někde v Toskánsku, jednopatrová budova s dřevěnými okenicemi a nekomplikovanou výzdobou uprostřed krásné zahrady plné palem.… Není divu, že to tu měla Barunka ráda, koneckonců stejně jako vévodkyně Kateřina Frederika Vilemína Zaháňská, které sloužily Ratibořice jako letní sídlo.
Babiččino údolí
Kousek od zámku stojí mlýn, který zde stával už v 16. století, v polovině století minulého byl zrekonstruován tak, aby odpovídal původnímu stavu, což se víceméně podařilo. Náhon je krásně vyčištěný, mlýnské kolo klape, mlynář sedí před stavením, řeklo by se, že už má namleto, ale omyl. Ve stavení už se nemele, místo mlýna je tu útulná stylová hospůdka, nabízející mimo jiné úžasné domácí koláče, které opravdu doporučuji vyzkoušet. Kousek od mlýna stojí známé sousoší Babičky a jejích vnoučat a o pár set metrů dál Staré bělidlo. Právě tady se odehrával děj nejznámější knížky Boženy Němcové – Babičky. Pravda je ovšem taková, že v této chaloupce babička BN nikdy nežila. Krásné léto se svými dětmi tu naopak prožila autorka románu a toto místo si, kvůli jeho atraktivitě, vybrala jako základní prostředí pro své dílo. Na dohled od Starého Bělidla je splav, který bohužel není tím, jenž hrál symbolickou roli i v Babičce. Ten původní stál o kousek dál a vzal se své při regulaci toku řeky Úpy. A ještě jedna zajímavost na závěr, dva kilometry od Starého Bělidla stojí zřícenina hradu Rýzmburk, což by nebylo pro náš příběh až tak zajímavé, kdyby ze zbytků zdiva hradu nebyl vystavěn Ratibořický zámek. S trochou nadsázky se dá říct, že příběh Babičky začíná právě na hradě Rýzmburk. To jsou ale paradoxy...
A hurá k moři
Pokračujte podél řeky Úpy, která je jednoznačně osou Babiččina údolí, směrem na Havlovice. Po několika dalších kilometrech pohodlného šlapání vyjedete z lesa a spatříte mimořádný strom. Je mnohem mladší než byste čekali, možná, že to způsobuje okolnost, že stojí sám uprostřed luk, ale na mě působil jako opravdový gigant. A navíc je to strom s rodokmenem. Zasadily ho Josef a Anna Hejnovi na počest narození své dcery v roce 1927, jedná se o topol černý, je vysoký 33 metrů a v obvodu má úctyhodných 475 cm. Celkem výkon na 90 letý strom. Zajímavé jsou i Havlovice, relativně malá vesnička na břehu Úpy se pyšní sportovním areálem, jaký by nebyl ostudou ani pro okresní město. Navíc je tu příjemný klid a celkově velice útulno. Není divu, že Havlovicím patří titul Vesnice roku. Z Havlovic pokračujte směrem na Vízmburk, což je jednoznačně nejtěžší výšlap dnešního výletu. Zřícenina hradu nenabízí nic převratného, takže můžete v klidu pokračovat k rybníku Špinka, kde stojí útulná rekreační osada a restaurace pro případ hladu či žízně. Další vesnicí je Studnice, kde si budete muset vybrat. Buď se vrátíte zpět do Skalice přes Žernov a navštívíte místní rozhlednu, nebo budete pokračovat na jih k přehradě Rozkoš a prohlédnete si místo, kde se v roce 1866 střetlo více než 100 000 vojáků v bitvě prusko rakouské války. Stojí tu i rozlohou nevelký romantický hřbitov, který bitvu připomíná. Ať už se rozhodnete jakkoliv, výlet doporučuji ukončit u přehrady Rozkoš, voda v ní sice není bůhvíjaká, ale je tu hezký kemp a pohled na Východočeské moře za to rozhodně stojí. Šťastnou cestu.
Proč se vydat zrovna sem?
Božena Němcová: Česká spisovatelka narozená pravděpodobně 4.2.1820 ve Vídni, byla spolu s K.H.Borovským, J.K. Tylem a K.J.Erbenem hybatelem české literatury 40. a 50. let 19.století. Vlastním jménem Barbora Panklová byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je občas zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali. Své dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice na statcích kněžny Zaháňské.
Vodní nádrž Rozkoš: S nadsázkou též přezdívaná Východočeské moře je vodní dílo na potoku Rozkoši v Úpsko-metujské tabuli. Podle rozlohy je osmou největší přehradou v České republice. Účelem vodního díla je protipovodňová ochrana, rekreace, vodní sporty a chov ryb pro sportovní i komerční využití. Celkový objem nádrže je 76,154 mil. m³ a plocha přesahuje při plném napuštění 1000 ha. Dnes tu stojí i celkem velký a pohodlný autocamp.
Úpa: je se svým prameništěm ve výšce 1432 metrů nad mořem nejvýše pramenící českou řekou. Jméno řeky pochází z baltského nebo keltského slova znamenajícího „řeka“. Délka toku je 78,7 km, přičemž jeho část od Havlovic po Českou Skalici, je nazýváno Babiččiným údolím, podle hrdinky románu Boženy Němcové.
Muzeum textilu: Stojí v České Skalici a je jediným muzeem v ČR specializovaným na historii textilní výroby. Část expozice je věnována i historii textilních tiskáren a některým výtvarným umělcům, kteří pracovali s textilním tiskem.
Bitva u České Skalice: V roce 1866 se u Náchoda, České Skalice a Svinišťan během tří červnových dnů střetlo v bitvách prusko rakouské války více než 100 000 vojáků. Poražena byla nakonec Rakouská armáda. Boje za sebou zanechaly tisíce mrtvých, jejichž památku připomíná unikátní vojenský hřbitov u Zlíče (kousek od České Skalice).