Dnešní Cyklotoulky nás zavedou do Ústeckého kraje, který je pro cyklisty z jiných částí země asi oblastí víceméně neprobádanou a to je…. škoda. Nebo spíš výzva? Tam, kde jsem byl, je o cyklisty skvěle postaráno a navíc je i na co koukat, takže neváhejte.
Dědictví dávných obchodníků
Benešov nad Ploučnicí pro mě bylo až do nedávna naprosto neznámé místo a přitom je to město s velmi bohatou historií, sahající až do 13. století, půvabným náměstím a příjemným okolím. Rozkvět Benešova se historicky váže k velmi důležité obchodní cestě z Prahy do Saska a Lužice, která vedla právě podél Ploučnice a díky níž zůstalo ve městě překvapivě mnoho historických památek. Na náměstí a v jeho okolí jsou hned dva renesanční zámky, krásný gotický kostel, nepřehlédnutelný barokní morový sloup a řada dalších zajímavých domů, lidových stavení a jiných objektů, z velké části zapsaných na seznam kulturních památek. Po detailní prohlídce jednotlivých objektů doporučuji i komplexní pohled na město, který se dá pořídit z tzv. Ploučnické vyhlídky. K ubytování mohu doporučit místní camp, sousedící s termálním koupalištěm - ideálním místem pro relaxaci po dnu stráveném v sedle kola.
Vynikající strategická poloha
Okolo Benešova vede mnoho cyklotras, ale doporučuji jednu, která sice na první pohled jako cyklotrasa nevypadá, ale díky níž toho uvidíte mnohem víc a ještě si ušetříte jedno, celkem pořádné stoupání. Z města vyjeďte místní lokálkou do Jedlové a teprve tam nasedněte na kolo, získáte tím čas, ušetříte fůru sil a navíc je to moc hezká cesta. Koleje se vinou podél říčky Kamenice, která cestou nahoru sice trošku ztrácí na mohutnosti, ale tuto ztrátu hravě nahradí svou romantičností. Jedlová, je železniční stanice zajímavá tím, že přestože tvoří celkem důležitý dopravní uzel, tak tu nestojí žádné město, nádraží se jmenuje jen podle kopce, který se vypíná nad ním. A i vy pojedete do kopce, i když jiného, sousedního a o něco menšího, vyšlápnete si na Tolštejn. Což je nejen kopec, ale i zřícenina středověkého hradu, ležící na severní straně Lužických hor. Hrad byl postaven začátkem 14. století kolem dvou skalisek, která na jih a východ spadají téměř svisle dolů a na západě souvisí nízkým hřbetem s horou Jedlová, díky čemuž tu měli hradní páni vynikající strategickou polohu, umožňující hlídat jediný schůdný přechod z Lužice na českou stranu Lužických hor. A tak je to dodnes, cesta na hrad není jednoduchá, odměnou za výšlap budiž skutečnost, že pod hradem (zříceninou) je příjemná hospůdka a nad ním nádherná skalní vyhlídka umožňující pohled na území Česka a Saska.
Cyklostezka Ploučnice
Z hradu sjeďte zpět do Jedlové a pokračujte podél Hraničního rybníka do Kytlice. Velice krásná a proto i velice oblíbená vesnička nemá snad jedinou ošklivou chaloupku. Rozkládá se na obou březích říčky Kamenice a své letní sídlo tu má, podle místních znalců, hned několik populárních umělců. Z Kytlice jeďte dál po proudu až do České Kamenice. Cestou budete projíždět zajímavým kaňonem, kde na cca 30 metrech šířky stojí silnice, vede železnice a teče řeka, prý evropský unikát. Ani v Kamenici nebudete zklamáni architekturou, i Kamenice je půvabná – alespoň v centru. Trošku zvláštním dojmem působí sousedství krásných roubenek a paneláků z 80. let na okraji města. Holt každá doba zanechá nějaký odkaz, skutečnost, že ty chaloupky nepadly za oběť ,,moderní výstavbě´´, ale zachovali se dodnes, lze vlastně považovat za vítězství. V Benešově, který už není třeba představovat, se napojte na cyklostezku Ploučnice a po ní jeďte až do Děčína. V mapách je oficiálně značená cyklostezka jen po levém břehu, ale dá se jet i po pravém, držte se pořád na dohled řeky a dojedete taky. Nejlepší varianta je jet do Děčína po pravém břehu (je to technicky náročnější, ale zajímavější) a zpátky po druhé straně (je to pohodlnější a rychlejší). A ještě jedna zajímavost na závěr: Snad na žádné řece není tolik malých vodních elektráren, různých náhonů a umělých ostrůvků jako na tomto úseku Ploučnice, kdybychom uměli využívat obnovitelné zdroje energie, tak jako to dělají tady, možná by nemusela všude kvést řepka. Kdo ví… Cyklostezka Ploučnice končí symbolicky u krásného starého mostu, za kterým se Ploučnice vlévá do Labe, ale to už je jiný příběh.
Proč se sem vydat?
1. Říčka Kamenice: Několik jejích pramenů vyvěrá ze země pod horou Jedlová ve výšce 595 m n. m. a stékají se v Hraničním rybníku, z něhož vytéká malý potok již jako Kamenice. Na horním toku má charakter horského potoka, poté se zklidňuje a v širokém údolí protéká Českou Kamenicí, okolo Rabštejna (za druhé světové války koncentrační tábor) a Srbskou Kamenicí. Po soutoku se svým hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí vtéká do Národního parku České Švýcarsko a protéká Ferdinandovou, Divokou a Tichou soutěskou. V Hřensku se zprava vlévá do Labe.
2. Jedlová: Je to vlastně tip na další výlet. Když zdoláte 774 metrů Jedlové hory, čeká na Vás příjemné překvapení. Na výlet na Jedlovou s sebou totiž nemusíte nosit svačinu. Načerpat síly můžete v horské restauraci s celkovou kapacitou 45 míst. Výběr se sestává z mnoha výborných jídel a prima sladkých překvapení. V létě si můžete posedět na prosluněné zahrádce nebo si užívat výhled z místní rozhledy s vyhlídkovou plošinou ve výšce 23 metrů, s reliéfy, které připomínají prvky lužické lidové architektury.
3. Lužické hory (německy Lausitzer Gebirge) jsou geomorfologický celek a nevelké pohoří na severu Česka, vymezené ve směru od západu Děčínskou vrchovinou a Ještědsko-kozákovským hřbetem na východě. Geologicky jsou Lužické hory tvořeny hlavně svrchněkřídovýmí pískovci, kterými v třetihorách na četných místech proniklo žhavé magma, které utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin.
4. Česká Kamenice (německy Böhmisch Kamnitz) Nevelké městečko, které má něco málo přes 5 tisíc obyvatel a kterým protéká řeka Kamenice se pyšní jednou geografickou zajímavostí. Na jeho území se stýkají tři chráněné krajinné oblasti, CHKO Lužické hory, CHKO Labské pískovce a CHKO České středohoří. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
5. Ploučnice: Česká řeka, pramenící pod Ještědem a protékající okresy Česká Lípa a Děčín, kde ústí zprava do Labe. Podle některých vodáků je to naše nejhezčí řeka. Celou dobu od Stráže po Českou Lípu se jede v džungli, voda teče svižně úzkým korytem a přitom se loď neustále prodírá tunely pod křovím a stromy, nebo meandruje bažinatými loukami. Protéká i bývalým vojenským prostorem, léta nepřístupným, což žádná jiná česká řeka nabídnout nemůže.