Vilém Dubnička se narodil 21. listopadu 1976. Vystudoval Obchodní akademii ve Valašském Meziříčí a činoherní herectví na pražské DAMU. V letech 2000 - 2009 působil jako herec v divadle J. K. Tyla v Plzni. Mimo herectví a režii spolupracuje jako textař například s vokálním kvintetem Hlasoplet. Od roku 2009 se živí jako umělec na volné noze.
Nejoblíbenější kolo?
Moje nejoblíbenější kolo je to, na kterém právě jedu. Jasně, některé je lepší, některé horší, ale to je v tu chvíli jedno. Hlavně, že jedu.
Nejdelší ujetá vzdálenost za jeden den?
V osmnácti mě vzali starší kamarádi na cestu kolem Česka na kolech. Jeli jsme i sto kilometrů za den. To ale bylo v tu chvíli nepodstatné. Byla to skvělá jízda, i když vybavení a služby ještě zdaleka nebyly na takové úrovni, jako dnes. O to to bylo dobrodružnější.
Největší cyklistický sen?
V současné rodinné a profesní situaci se mi bohužel dlouho nepovedlo vyjet na delší putování na kolo. Mým snem je zase někdy podniknout třeba týden, dva na kole s partou. Podél řeky nebo na horách, v Česku nebo v zahraničí. Krásných míst je spousta.
Nejoblíbenější trasa?
Na Cyklotoulkách jezdíme různé úžasné trasy. Vždycky si říkám, že to je ta nejhezčí a pak přijde další a je zase super. Někdy ale stačí, když jedu na kole jen třeba pro mlíko, a v tu chvíli je nejoblíbenější trasa právě tahle.
Nejvyšší bod zdolaný na kole?
Když jsem jako kluk na vesnici vyšlapal na kole na horní konec, měl jsem pocit, že to je ten nejvyšší bod. Pořádné hory na kole na mě zatím ještě čekají.
Nejvyšší dosažená rychlost?
Nemám na svém kole tachometr, ale když se to pořádně rozjede (a je to trochu z kopce), dá se překročit nejvyšší povolená rychlost v obci i na kole. Doufám, že mi teď neseberou nějaké body.
Nejoblíbenější nápoj?
Na kole voda, když slezu, pivo.
Nejoblíbenější cyklistická hospůdka?
Nedávno jsem objevil zájezdní hostinec Kravinec u Dobřan. Opravdu moc pěkné místo. Ale takových je v poslední době čím dál víc, což je super nejen pro cyklisty.
Nejhorší pád?
Když jsem jako kluk dostal po bráchovi svou první Favoritku, chtěl jsem to hned natřít všem klukům. Startovní a cílová čára závodu byla na plácku před kotelnou asi dva metry od vrat. Při startu to bylo v pohodě, ale než jsem po protnutí cílové pásky pochopil, že se nebrzdí šlapáním dozadu, byl jsem v těch vratech od kotelny s rozbitou hlavou.
Nejoblíbenější značka oblečení?
Mám z toho rozmachu funkčního sportovního obleční radost. Jeho dostupnost nás, myslím, uchrání od mnoha nachlazení a dalších nepříjemností, jestli víte, o čem mluvím, a já osobně se v něm rozhodně cítím lépe, svobodněji a víc si užívám samotný sport. Na Cyklotoulkách používáme oblečení od Silvini a mně maximálně vyhovuje. Někdy se až trochu stydím, že to oblečení je lepší, než mé výkony. Ono v tom ale každý vypadá jako mistr světa, i když jede jen na hřiště na pivo.